25.09.2009 09:56

Naše první zkouška

 

Dne 19. 9 2009 jsme s Garpíkem konečně skládali naši první zkoušku  - ZZO. Připraveni už jsme byli dávno, jen nám moc nepřálo buď zdraví, čas, nebo něco jiného. Takže Garpík vyrazil jako ostřílený 3-letý mazák na zkoušku spolu s mlaďáky. Fotky z průběhu celých zkoušek ZDE

Zkoušku jsme skládali na domácím cvičišti, což byla velká výhoda, ale zároveň se Garpík teda moc nepředřel, protože to považoval za obvyklý trénink. Zkoušek se účastnilo celkem 10 psů, z toho 5 ZZO. A mi jsme šli na řadu jako první. Milospán by byl totiž po delším čekání jistě otrávený a už by se mu cvičit nechtělo

Pan rozhodčí Luboš Jánský byl v dobré náladě, počasí ideální. Co víc si přát. Nastoupili jsme tedy na plac.

Přivolání Garpík zvádnul po svém - překvapivě měl pěkné volno, což mu občas dělá problémy odlepit se mi od nohy - tentokrát však oběhl a vesele se začuchal. Po přivolání k noze ale musel řádně dočuchat, protože to bylo hrozně zajímavé, ale pak se vydal naštěstí k noze, takže jsem druhý povel dávat nemusela.

Ovladatelnost na vodítku, kterou má normálně vcelku pěknou a šlape i pozorně byla katastrofa. Ploužil se za mnou, jak temný stín a s naprostou nechutí dával rozvážně jednu tlapu za druhou, že jsem se až musela smát. Párkrát jsem ho tedy musela popotáhnou vodítkem, což nám ubíralo cenné bodíky.

Polohy sedni/lehni už byli zase v normálu. Garpík vždy lehá rozvážně a nožky skládá pečlivě pod sebe, takže tam jsem závratnou rychlost nikdy nečekala. Ale vše provede hned bez zaváhání - jen trochu pečlivěji.

Stejně tak odložení za pochodu. Holt uložit pohodlně téměř 60 kilo není žádná sranda a musí nato být složitý systém. Takže ani zde neprovel povel závratnou rychlostí, avšak o to precizněji.

Aport byla naše nejobávanější disciplína, protože celé léto Garp odmítal v takovém horku cokoliv vzít do tlamy. Jakmile rozhodčí vyřkl "připravit psa na aport", šli jsme zkroušeně ke stojanu, kde jsem měla nachystanou gumovou činku a jutový pešík a po cestě jsem přemýšlela, co by tak asi donesl raději. Sáhla jsem tedy pro gumovou činku. Garp šlapal docela vesele u nohy tak jsem si jí jen tak prohodila v ruce. Garpík radostně povyskočil a já věděla, že je vyhráno...že pro ní poběží. Usadila jsem ho u nohy, přidržela za obojek a odhodila činku. Garpík se napnul a čekal až ho vyšlu, na povel se mílovými skoky rozeběhl pro aportek a já měla ohromnou radost. Činku popadl a upalovat zpátky. Aportek krásně donesl, jen mi ho flusnul na nohy a čekal, jestli za takový úžasný výkon přeci jen nedostane nějakou mňamku. Ale to mi bylo už úplně jedno, byla jsem na něj pyšná, že aspoň vyběhnul.

Poslední část dlouhodobé odložení byla nejoblíbenější, protože válet se, to Garp rozhodně umí. Bez ztráty bodíku ležel jak zařezaný a ani se nepohnul. Trvat odložení trochu déle, tak si klidně i zdřímne. 

 

Speciální cviky přišli na řadu asi o hodinku později, takže jsme měli čas si odpočinout po takovém výkonu. Garpík se nacpal pamlskama a užíval si obdivných pochval od diváků.

Pak přišlo zase cvičení a to už se mu moc nechtělo. Už se přeci předvedl, tak proč jsme ho zas otravovali - a navíc s košem na čumáku. Na přivolání za ztížených podmínek šel tedy velice otráveně...jenže tu se kolem nás mihnula jeho láska, nejmilejší Abinka, která dělala kulisu jako rušivý podnět. A že tedy rušivá byla. Garp se na povel volno obrovskou rychlostí vyřítil za svou láskou a celou jí tam uňuchňal. Já jsem zavolala a

nic, tak jsem zařvala trochu víc a stále nic, tak jsem lehce naklusla na 5 kroků od něj a zařvala znova...tak se milospán uráčil, a otrávený se připlížil k noze. Jediná zábavná část výcviku a já ho ani nenechám si to pořádně užít. Pan rozhodčí byl zde velice přející a zapsal nám "splnil" ikdyž si to Garpík moc nezasloužil.Chování psa ve skupině osob je pro něj velmi nezajímavá disciplína. Garpík vůbec nechápe, proč by ho ti lidičky měli zajímat a proč se kolem nich má motat. Ale nějak to to kvůli mě strpěl. 

Poslední část chování psa dlouhodobě uvázaného a ponechaného o samotě (s košem) také není problém, jen se Mazánek trochu nuďánkoval a tvářil se děsně utrápeně. Z místa se ale za žádných okolností nehnul ať si tam chodil kdo chtěl. Dokonce zanevřel i na Abinku, která i zde dělala rušivý element. Jenže odložení je odložení a z toho se nevstává. Navíc panička ho tam asi zapomněla nebo co, tak měl starost, aby se vrátila včas na oběd, svačinu, pamlsky...to byl byla hrůza...takže i zde dostal splnil.

Po posledním disciplíně nám pan rozhodčí pogratuloval a oznámil nám, že jsme splnili podmínky pro udělení zkoušky ZZO a mi měli jistě oba hroznou radost.