Učíme se poslouchat
07.02.2009 12:16
Cvičák
S Garpem jsem začala chodit na cvičák v 5 měsících, ale spíše s tím, že
se seznámí s pejskama, pohraje si a třeba něco pochytí. Výcvik ho opravdu velmi nudil, byl takové nesoustředěné, roztěkané štěndo, neschopné koncentrace (i přes veškerou mou snahu – míčky, různé pamlsky, hračky, hadr, pešíky…nic nezabíralo). Zřejmě to bylo i alergií, protože se stále ošíval a odrbával.
Takže jsme chodili pravidelně a rádi, jen jsme byli trochu ostudou. Při cvičení ve skupinách se Garp stále natahoval na kamarády, cviky odflakoval, věčně šmejdil nosem po zemi, tahal na vodítku…prostě takový malý rabiját.
Pomalý začátek
Nikdy jsem ho do ničeho nenutila a nebyla jsem příliš náročná, abych mu i to málo, co zvládal ještě neotrávila
. Takže se nové věci učil hodně pomalu, ale musím říct, že když už se něco naučil, tak pak to opravdu uměl a vždy na povel provedl (o to větší jsem měla škodolibou radost, když psy, jejichž páníci spěchali s novými cviky, pak zapomněli, co už uměli a my měli ten náš malý repertoár cviků v pořádku). Takže se naučil sedni, chodit u nohy (ale se šmejděním nosem), lehni (ale jen s posunkem rukou – to mu trvalo hooodně dlouho, než reagoval pouze na povel), moc rád má kladinu, a ze začátku nízkou překážku. Vše prováděl s pravou molosovskou rozvahou a rozmyslem.
. Takže se nové věci učil hodně pomalu, ale musím říct, že když už se něco naučil, tak pak to opravdu uměl a vždy na povel provedl (o to větší jsem měla škodolibou radost, když psy, jejichž páníci spěchali s novými cviky, pak zapomněli, co už uměli a my měli ten náš malý repertoár cviků v pořádku). Takže se naučil sedni, chodit u nohy (ale se šmejděním nosem), lehni (ale jen s posunkem rukou – to mu trvalo hooodně dlouho, než reagoval pouze na povel), moc rád má kladinu, a ze začátku nízkou překážku. Vše prováděl s pravou molosovskou rozvahou a rozmyslem. Slalom mezi psíky bylo utrpení, protože chtěl všechny čuchat a hrát si, takže to jsme nezvládali taky hodně dlouho, snad až do roku. Specialitou bylo odložení, které často absolvoval na zádech s nohama ve vzduchu nebo štěkání na povel, kdy se z něj linou zvuky hodné superstár, avšak štěkání připomínající jen vzdáleně (i teď občas štěká jak malý nastydlý ratlík)
A co dál
Když se naučil základy, přidali jsme stopičky a základy obran. Stopičky mu šly skvěle a docela ho bavilo čuchat si, kde je salámek. Dokonce to byla jediná věc, při které byl rychlý jak vítr. Stopu vypracoval vcelku čistě, s nosem na zemi, jen se nedal ubrzdit. Později mu to přišlo tak snadné, že byl schopný jít po stopě s nosem zved
nutým, a přesto nedělal chyby. Jenže když jsem ho nechala vypracovat stopu starší, obtížnější terén, přibrzďovala ho, tak už ho to nebavilo a „dělal“ že neví, o co jde, snad schválně scházel ze stopy, a když jsem ho okřikla, tak se teda milostivě vrátil, a bylo vidět, že přesně ví, kam jít. Takže stopy umí, ale vypracuje podle toho, jakou má milospán náladičku.
nutým, a přesto nedělal chyby. Jenže když jsem ho nechala vypracovat stopu starší, obtížnější terén, přibrzďovala ho, tak už ho to nebavilo a „dělal“ že neví, o co jde, snad schválně scházel ze stopy, a když jsem ho okřikla, tak se teda milostivě vrátil, a bylo vidět, že přesně ví, kam jít. Takže stopy umí, ale vypracuje podle toho, jakou má milospán náladičku.V obranách byl s počátku velmi šikovný, jenže shodou různých okolností ztratil zájem a přestal to brát jako hru. Takže jsme je na dlouho dobu přestali cvičit a nyní opět začínáme s novým figurantem, novou metodu a s novým elánem.
Velký pokrok
Celková Garpova poslušnost se skokem zlepšila až po roce – roce a půl. Přešla puberta, dostal Prednison, zmoudřel…a z nenadání se soustředil, neustále mě sledoval, povely plnil přesně, čistě a bez divadelního představení (při odložení dokázal velmi precizně a pomalu skládat nožky pod sebe, vždy tak, aby bylo jasné, že povel plní, ale že mu to, př
es veškerou snahu, prostě tak rychle nejde). Naučil se chodit na žebřík, cvičil rád a snaživě, že šokoval i spolucvičící, kteří nás vždy brali spíše jako inventář. Tento elán mu zůstal doposud, jen občas má svůj den a nemá náladu. Stále ho do ničeho netlačím, a když se zrovna nechce, jdem dělat něco jiného…
es veškerou snahu, prostě tak rychle nejde). Naučil se chodit na žebřík, cvičil rád a snaživě, že šokoval i spolucvičící, kteří nás vždy brali spíše jako inventář. Tento elán mu zůstal doposud, jen občas má svůj den a nemá náladu. Stále ho do ničeho netlačím, a když se zrovna nechce, jdem dělat něco jiného…Vcelku je tedy Garp velmi šikovný a chytrý, ale občas pěkný mrzout a protiva. Vzhledem k tomu, že nemáme žádné velké ambice, jsme myslím s tímto výsledkem oba spokojeni.